MŮJ PŘÍBĚH

Peču s láskou

Je to už velmi dávno, když jsem ještě jako holka bydlela doma u rodičů a strašně jsem se nadchla pro pečení. A protože sladkého už bylo dost, rozhodla jsem se pustit do chleba. Pamatuji, jak jsem nadšeně založila první kvásek a chodila ho sledovat. Schnul, řídnul, smrděl, rostl jen proto, že jsem mu vytrvale sypala mouku, tuším, že obyčejnou pšeničnou, případně zvláštně odděloval svoje vrstvy a když už šlo do tuhého, radši zplesnivěl, abych už ho netrápila.

Nenechala jsem se ale odradit a zatímco budoucí kvásek číslo sto padesát osm měl prostor pro relaxaci a sílení v teple domova, hmoždila jsem mouku alespoň s droždím. Jako by to bylo dnes, když jsem s mamkou v dětském pokoji koukala na nějakou holčičí komedii, přinesla a rozkrojila ještě horký celopšeničný chleba. A víte vy co? Byl sladký. Příště jsem se soustředila, abych dala méně medu a on potvora nenakynul.

Fajn, řekla jsem si. Čas zkusit něco jiného. Tentokrát jsem zkusila chleba bez hnětení, ale k normálnímu jedlému pečivu, co jsem znala z obchodů, měl zatraceně daleko. Nikdo ho nechtěl a druhý den byl tvrdý.

Tehdy, když selhal další pokus o vytvoření kvásku, to byla poslední kapka. Vykašlala jsem se na to na dlouhých deset let.

Teď je to rok, co můj kvásek se mnou funguje v dokonalé symbióze. Vím, co chce a on mi dává, co chceme všichni - spoustu a spoustu bublinek v pečivu! Když začal pracovat, měla jsem takovou radost, že jsem ho pojmenovala Jáchym. Teď se tomu musím smát. Bála jsem se, aby mi ho manžel nevyhodil, nevymyl tu cennou skleničku... Ale cedulka na ní se stejně dávno rozpustila, tak jsem začala věřit, že o kvásku všichni ví a už mu říkáme jednoduše kvásek.

Na začátku jsem testovala své pokusy na sousedech (děkuji a omlouvám se) a zbavovala se přes plot přebytků. Dnes jsou moje chleby očekávané na každé oslavě, těší se velké oblibě, mizí ze stolu rychlostí blesku a rozdávají se místo bonboniery na návštěvách, jako poděkování či jen tak pro radost. Z dřívějšího "zase chleba? hm" je to teď "dneska není chleba?!?!?!"

A tak se mi nesmíte divit, že mi to přináší uspokojení, těšit své blízké něčím, co je dobré a neobsahuje škodlivé chemické látky a další zbytečné přísady dnes běžně přidávané do všeho, pečivo nevyjímaje. Je to běžná součást mého dne, mít zaschlé těsto na rukou, mouku na triku i podlaze a děti chodící s kouskem chleba v ruce a drobící  cestičky po celém bytě.

Další level - pec. Touha do budoucnosti, která pečení vrátí zpět do dob ... Ani nevím do jakých ... Prostě dávných :)